Papíry

Myslím, že ani nemusím zmiňovat velikosti papírů od A do A8. 

Než začnete malovat je zapotřebí si říct čím budete malovat, abyste vybrali ten správný typ papíru.

Gramáž je definovaná jako hmotnost jednoho metru čtverečního papíru. Gramáž je podle této normy označována zkratkou GSM. V běžném používání však gramáž označuje hlavně tloušťku a robustnost papíru a platí, že čím je gramáž vyšší, tím je papír pevnější a tvrdší.

Při kresbě suchými barvami nemusíme hledět na tloušťku papíru. Stačí si jen zvolit, jestli chceme hrubí, nebo jemný papír. Povrchová struktura papíru je klasifikovaná třemi stupni povrchu. Jemný - HP lisovaný za tepla, mírně zrnitý - CP lisovaný za studena a hrubí. Za nejvhodnější povrch se považuje jemný povrch, ale každý druh papíru může mít své využití.

Rýžové papíry mají sice krásný hladký povrch, protože jsou vyráběny z rostlinných vláken, ale pohlcují vodu, a tak jsou nevhodné pro práci s tuší, nebo vodovými barvami. Klasickým papírem na skicování tužkou se hodí kancelářský papír. Bohaté možnosti použití má manilový papír. Hladký akvarelový papír je vynikající pro malování tuší a vodovými barvami. Středně zrnité a hrubé akvarelové papíry a papíry typu Ingres dodávají zajímavou povrchovou strukturu při práci uhlem, tužkami a pastely. 

Kreslící papíry a kartony 

Papír vynalezli již ve 3. tisíciletí př.n.l. Číňané a byl vyráběn z konopí. Kolem 1. století př.n.l. se začal vyrábět z lněných a hedvábných hadrů. Do Evropy se dostal díky Arabům. Se vzrůstající potřebou papíru však bylo potřeba hledat nové technologie, což vedlo k využívání pilin, slámy a starého papíru. V současnosti se papír vyrábí na papírenském stroji, jenž byl vynalezen panem Fourdrinierem. Hlavní surovinou pro výrobu papíru je buničina (celulóza), která se získává ze dřeva. V papíru je zastoupena asi ze 70 %. Další surovinou je dřevovina. Pro kvalitní druhy papíru, např. bankovky, se používá hadrovina z vláken rostlinného původu.

Získaná vláknovina se následně upravuje podle typu vyráběného papíru, mechanicky a chemicky. Mezi chemické úpravy patří např. přidávání kationického škrobu pro zvýšení pevností papíru, přidávání barvy, klížidla proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu, plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý), díky kterým není papír průsvitný, retenční prostředky pro zvýšení výtěžnosti, a další chemické prostředky.

Vlastnosti papíru tak zásadně ovlivňují plnicí látky, které mu dodávají hladkost, snižují průsvitnost a zvyšují hmotnost. Látky klížící snižují propustnost a rozpíjivost papíru. Díky různým zpracováním papíru tak má každý druh papíru své charakteristické vlastnosti

Vypínání akvarelového papíry

Papír o gramáži do cca 300 až 350 gr/m2 je tedy vhodné před malování vodními barvami vypnout, aby se nezvlnil a nezničil tak celkové vyznění malby. Je to užitečný přípravný krok, který určitě oceníte. Jak to tedy provést?

Budeme potřebovat:

• (akvarelový) papír o něco větší, než je zvolený formát, protože okraje přilepené páskou na konci odřízneme,

• podložku (dřevěnou atp., na které bude páska držet),

• širší papírovou lepicí pásku - kupte si nejméně třícentimetrovou (šířka závisí na formátu akvarelu a gramáži papíru: čím větší a těžší papír, tím širší páska),

• nůžky,

• houbu na namáčení papíru.

Jak na to?

1. Nastříháme si 4 kusy papírové lepicí pásky podle délek stran papíru tak, aby vždy o několik centimetrů přesahovaly.

2. Arch papíru buď dostatečně navlhčíme houbou nebo jej ponoříme do umyvadla či vany se studenou vodou. Necháme jej tam několik minut, aby vlákna papíru mohla dostatečně nasát vlhkost.

3. Papír vytáhneme, necháme okapat přebytečnou vodu a položíme na podložku (samozřejmě musí být úplně rovná).

4. Papír vyhladíme houbou nebo prsty tak, aby byl perfektně napnutý.

5. Připevníme papír páskou k podložce tak, aby třetina pásky (myšleno třetina šířky) byla přilepena na papíru a dvě třetiny k podložce. Takto oblepíme všechny strany a dáváme pozor, aby byl papír stále zcela vyhlazený. A nezapomeňte si jej nalepit rovně, aby se vám dobře malovalo ;-)

6. Papír necháme uschnout ve vodorovné poloze, po uschnutí by měl být rovný a vypnutý. Kdybychom jej nechali schnout nakloněný, mohla by voda stéct do jednoho konce a papír by mohl uschnout nestejnoměrně.

7. Při malování se může papír mírně vlnit, i když je připevněný k podložce. Po skončení práce a zaschnutí malby však bude opět rovný.

8. Až hotový akvarel zcela uschne, můžete papír z podložky vyříznout ostrým skalpelem nebo pracovním nožem (řezákem).

Tipy pro vypínání akvarelového papíru

• K namáčení papíru nepoužívejte teplou vodu. Mohly byste narušit klížidlo, které reguluje absorpční schopnost papíru.

• K upevněný velkých formátů (větších než A3) použijte raději min. pěticentimetrovou lepicí pásku a u těžkých papírů přidejte do rohů třebas silnější připínáčky. Tyto papíry mají totiž silnou tendenci se při schnutí odlepovat od podložky i s páskou.

Plátna

A. Plátno na rámu

B. Plátno na lepence na desce

Napínání plátna na rám

Koupíte-li si metráž a plátno napnete sami, ušetříte. Co je k tomu potřeba:

• neošetřené plátno - velikost a druh dle potřeby a velikosti rámu,

• dřevěné laťky na napínací rám (tzv. blind-rám), prodávají se v různých délkách, kupte si vždy dvě stejné dle zvolené šířky a dvě dle délky nebo si je vyrobte za dřeva o profilu cca 2,5 x 5 cm,

• nastřelovací sponky a nastřelovací pistoli nebo prostě kladívko a hřebíčky.

• a pro dokončení ještě šeps, smirglový papír a malířský silný štětec na rozetírání šepse.

Jak na to?

1. Laťky složíme a vytvoříme rám, zatlačíme do sebe v rozích, popřípadě poťukáme gumovým kladívkem, aby vše do sebe dobře zapadlo a úhly byly opravdu pravé.

2. Plátno si ustřihneme dostatečně široké, abychom mohli okraje zahnout a přibít: rám položíme na plátno a odstřihneme kus na každé straně min. o 5 cm větší.

3. Důležité pravidlo pro napínání: pracujeme vždy od středu ven a naproti. Tzn. začneme přibíjet ve středu jedné z delších stran, pak přibijeme střed protější strany. Pokračujeme k okraji strany a stejně tak naproti. Více viz. obrázek. Plátno před přibitím vždy dobře utahujte, můžete si vzít někoho na pomoc.

4. Rohy plátna co nejpřesněji zahněte a přibijte k rámu.

​Tipy pro vlastnoruční napínání plátna

1. Pořádné vypnutí plátna potřebuje dost velkou sílu a plátno klouže mezi prsty, proto doporučuji si vypomoci kombinačkami nebo nějakými kleštěmi - dosáhne se tak kvalitnějšího vypnutí plátna).

2. Před šepsováním doporučujeme také plátno naklihovat kostním klihem. Ten se musí zředit s vodou a pak se povaří, nechá vychladnout a následně se jím natře napnuté plátno širokou štětkou křížem krážem. Díky klihu se pak do plátna vsaje menší množství šepsu, ušetří se. Důležité je rovnoměrné pokrytí plátna klihem ve všech směrech, jinak by mohlo dojít k tomu, že se plátno zvlní a pak by se muselo sundat z rámu, vyprat a znovu napnout.

3. Obdobně lze postupovat při přípravě na malování akrylu.

Šepsování plátna

Jakmile se vám podařilo plátno vypnout na rám, máte už kus práce za sebou. Nyní pokud chcete, můžete se pídit po různých recepturách starých mistrů a umíchat si šepsový základ sami. Je to práce poctivá, ale trvá měsíce, než je plátno připraveno pro malování. K ošetření plátna se prodávají už namíchané šepsy, které jenom naneseme na plátno a přípravy budou zakončeny.

1. Plechovku s šepsem dobře před použitím protřepte. Pozor, nepřeskakujte tento bod :-)

2. Měli by jste se předem rozhodnout, jestli budete nanášet jednu či více vrstev. Některé šepsy lze totiž rozředit a použít ve více vrstvách, povrch je pak hladší, některé šepsy se už prodávají přímo jako "dvoukolové".

3. Můžete použít starý široký plochý štětec. Šeps naneste rovnoběžnými, pravidelnými tahy přímo na vypnuté plátno. Ihned po skončení práce štětec vymyjte vodou a mýdlem. Jakmile vám totiž šeps na štětci jednou zaschne, už ho nedostanete dolů.

Tipy pro šepsování plátna

Vyberte si štětec, který nepelichá, popř. zkuste svůj vybraný několikrát vymýt ve vodě, aby jste otestovali, jestli vlas nevypadává. Místo ředění šepsu zkuste první nanesenou neředěnou vrstvu nátěru jemně osmirkovat a pak teprve naneste další (neředěnou). Šeps ředěný pouze s vodou praská. Obvykle lze přidávat i vhodná akrylová či olejová média (dle návodu). Šeps můžeme většinou požít také na přípravu dřevěného podkladu. U větších formátů doporučujeme použít plochou malířskou štětku (středně širokou) a natírat křížově (svisle, vodorovně, diagonálně). Dobře našepsované plátno se pozná tak, že se z rubové strany na něj koukne proti světlu. Pokud je dobře našepsované, nebudou v něm dírky (otvory ve struktuře plátna na místech, která nejsou dobře natřená šepsem).